Vzhledem k tomu, že v rámci ČBA nemůžeme dělat predikce klientských úrokových sazeb, tak se naše analýza zaměřuje na strukturální faktory, které pomáhají vysvětlit vývoj rozdílu mezi hypotečními a dlouhodobými tržními sazbami v čase.
Hlavní závěry modelu dopadu úvěrových podmínek bank do hypotečního úrokového rozpětí:
• Silnější poptávka na konkurenčním trhu tlumí rozpětí úrokových sazeb.
• Konkurence z modelu vystupuje jako korekční faktor udržující hypoteční trh dlouhodobě stabilní.
• Ziskovost bankovního sektoru vystupuje v modelu jako intuitivní korekční mechanismus, kdy vyšší ziskovost bank je následně reflektována v nižším úrokovém rozpětí. A naopak, což napomáhá dlouhodobé finanční stabilitě.
• Zahrnutí úrokové marže nepřineslo lepší vypovídající hodnotu, což odpovídá trendovému poklesu poměru úrokové marže vůči bankovní bilanci, přičemž úroková marže bank vůči domácnostem zůstává reálně utlumená.
• Poměr úvěrů vůči vkladům sice nezvyšuje robustnost modelu, ale dostatek likvidity může dopomáhat silné oboustranné roli konkurence v modelu.
Šetření ČNB ohledně úvěrových podmínek je v naší analýze z velké části schopno zdůvodnit odchylku rozdílu hypoteční a tržní dlouhodobé úrokové sazby od jeho dlouhodobého průměru. Mezi klíčové proměnné, které snižují rozdíl mezi hypoteční a tržní úrokovou sazbou, je silnější poptávka při silnější konkurenci. Konkurence ovšem v modelu již nevystupuje jako faktor tlačící na nižší „marži“ u hypotečních sazeb. Tuto sílu v modelu přenechává silnější poptávce a vyšší konkurence hlídá udržitelnost obchodního modelu. To se odráží v citlivosti úrokové marže na předchozí ziskovost sektoru, jejíž předešlý růst vede k nižší úrokové marži a naopak. Tato tržní schopnost udržuje stabilitu na hypotečním trhu, jelikož nedovolí dlouhodobé podstřelování cen, což prospívá finanční stabilitě, jelikož zhruba pětina hodnoty hypotéky se musí pokrýt kapitálovými požadavky.
Rozdíl mezi realizovanou hypoteční úrokovou sazbou a delšími tržními úrokovými sazbami dlouhodobě osciluje na úrovni něco přes 1 procentní bod. To znamená, že pokud jsou tržní tří až pětileté úrokové sazby na 3,5 %, tak by se dlouhodobě měly hypoteční úrokové sazby pohybovat přes 4,5 %. Ovšem rozdíl v sazbách není stabilní. Dlouhodobý rozdíl jednoho procentního bodu je běžný i v zemích eurozóny (viz grafy níže s mezinárodním srovnáním).
Loňský rok a poslední měsíce výstižně zachycují tuto oscilaci, která v březnu zamířila k zúžení březnového rozdílu hypoteční sazby vůči tržním sazbám pod 0,4 p. b.. Zatímco v prvním loňském pololetí dosáhl rozdíl mezi průměrnou realizovanou hypoteční úrokovou sazbou (4,85 %) a tržní úrokovou sazbou (v té době necelých 3 let) 1,25 procentního bodu. Ten se ve druhém loňském pololetí zúžil na 0,82 p. b. To na počátku letošního roku vedlo v prvních dvou letošních měsících při poklesu IRS sazeb k jeho mírnému rozšíření na 0,97 %. Naopak v březnu se jeho rozpětí zúžilo pod 0,4 p. b., což je nejnižší hodnota od prvního pololetí 2022.