Přepis rozhovoru s ekonomkou Helenou Horskou
V první části rozhovorů po makroekonomické prognóze České bankovní asociace jsme s Petrem Gapkem rozebírali vnější vlivy a co se vlastně dělo a co se bude dít. Podíváme se na to trošku podrobněji z domácí ekonomiky s Helenou Horskou, hlavní ekonomkou Raiffeisenbank. Hezký den.
Hezký den a děkuji za diskuzi.
Petr Gapko hodně narážel na ceny ropy a na to, jak se budou tedy promítat v domácí ekonomice. Já, než se k tomu dostaneme, tak se zeptám spíš na jinou věc. Z pohledu domácích vlivů domácí ekonomiky je ta makroprognóza, co jste dnes představili, pozitivní nebo negativní?
Jak se to vezme. Máme vlastně novou prognózu, která počítá s pomalejším růstem ekonomiky a zároveň s vyšší inflací. Takže na první pohled pro běžného spotřebitele, ale i podnikatele to vlastně není úplně dobrá zpráva. Ale ta dobrá zpráva je, že nikdo z panelistů neočekává recesi. Takže to je dobrá zpráva. Nikdo z panelistů neočekává propad investic, nikdo z panelistů neočekává propad domácí spotřeby. Co trochu se obáváme, je o výsledky vývozu, protože v té době, kdy máte Evropu, která slábne, velmi slabý anemický růst pod 1 procentem, do toho nám Asie právě vlivem uzavřeného Hormuzu bude zpomalovat, tak už nejsou ani alternativní trhy, které by našim exportérům pomohly tak trošičku si řekněme, odstranit si tu slabou Evropu, trochu překonat tu slabou Evropu. Takže vlastně je to kombinace dobrých a špatných zpráv. Ale důležité je, abychom nevysílali panické signály, protože vlastně horší než Hormuz, horší, než řekněme energetický šok a horší, než případně surovinový šok je panika, protože i v historii jsme vlastně vlivem paniky tu ekonomiku do té recese poslali sami. Takže když nebudeme panikařit, když se trošičku přizpůsobíme těm šokům, které přichází jednou zleva, jednou zprava, tak si myslím, že jsme schopni růst. Ten růst nebude tak vysoký, jak jsme původně čekali, 2,6 procenta. Teď čekáme 2 procenta. Inflace nebude pod 2 procenty, jak jsme původně čekali, ale bude spíše nad 2 procenty. A to je základní zpráva vlastně z té nové makroekonomické prognózy. Další možná dobrá zpráva pro domácnosti je, že nečekáme sice, čekáme sice mírný nárůst nezaměstnanosti, ale mírný, nedostaneme se přes 5 procent. Jinými slovy, ten trh práce se spíše normalizuje, než by se úplně ochlazoval. To znamená, zapomeňme na nezaměstnanost 3 plus procenta. Nezaměstnanost už nebude začínat trojkou. To znamená, nemáme tady problém s přezaměstnaností, ale spíše se pohybujeme na neutrální úrovni. To, co bych ráda chtěla vidět na trhu práce, pohyb. To znamená, že lidé začnou někdy z donucení opouštět méně perspektivní obory, méně perspektivní práce a budou se přesouvat k těm firmám, které zvládnou ty šoky, zvládnou, řekněme to, měnící se prostředí a bude to pomáhat vlastně i růstu mezd. A to je další vlastně dobrá zpráva, že podle naší prognózy panelu makroekonomů ČBA růst mezd bude pokračovat a ty poslední nárůsty nás vedly k tomu, že jsme zvýšili odhad růstu mezd. Takže máme tady sice pomalejší ekonomiku, vyšší inflaci, ale růst nominálních mezd by měl zrychlit. Nicméně to, ten nárůst ukrojí ta inflace, kterou čekáme vyšší, do konce na přelomu roku okolo 3 procent, což je horní hranice tolerančního pásma České národní banky. Ale zase dobrá zpráva.
Samá dobrá zpráva.
Samá dobrá zpráva. Nebude tady žádná dvouciferná inflace, takže i ten růst nominálních mezd by měl vykrýt inflaci. Jinými slovy reálné mzdy by měly růst. A to je dobrá zpráva.
Já se vrátím k té normalizaci pracovního trhu. To je dlouhodobé téma. Znamená to tedy, že ty doby, kdy jsme se v uvozovkách chlubili tím, že máme skvělou nízkou nezaměstnanost a ekonomové varovně tyčili prst: „Pozor! Ono to sice je krásné číslo, ale vlastně to není úplně pozitivní zpráva.“ Už jsme se tedy dostali do toho, že jsou ekonomové spokojeni? A možná rozšířím tu otázku, jak moc jednotní jsou panelisté v tom, že to je skutečně ta zdravá normalizace?
To je strašně důležitá otázka, protože to číslo má vždycky dvě strany mince, jo. Když máme nízkou nezaměstnanost, je to super, protože většina lidí, často i těch, co by normálně nepracovali, vlastně pracují. Tím pádem máme hodně peněz v ekonomice, lidé mají zdroje utrácet. Na druhou stránku pro firmy je to velký problém, protože chtěli sehnat zaměstnance, tak často ani nebyl, i když ho přeplatili, prostě nebyl. Za mě jsme v situaci a teď se samozřejmě můžeme lišit, jestli považujeme rovnoměrnou nebo neutrální míru nezaměstnanosti 4,5 procenta. To je náš odhad. Je to také odhad České národní banky. Tak jsme teď mírně nad touto úrovní, ale teprve krátkou dobu. Takže za mě jsme v blízkosti neutrální úrovně. A ta shoda, řekněme, mezi analytiky je v tom, že tato úroveň neškodí ekonomice, ani ji nebrzdí, ani jí, řekněme, nestartuje. To znamená, jsme na té řekněme teoretické neutrální úrovni, protože ani nebrzdíme ekonomiku příliš nízkou nezaměstnaností, ani vlastně nevytváříme si nějaké zvýšené inflační tlaky. Takže za mě jsme opravdu na tom neutrálu. Zařazeno na neutrálu, můžeme jet z kopce dolů.
Měli jsme samé dobré zprávy. To je vždycky dobrá zpráva, ale přece jenom ta makroekonomická prognóza má i svoje stíny, kde jsou?
A je dobré to vyvážit. To znamená, já se snažím nevytvářet paniku, nevytvářet zbytečně obavy, protože ekonomika je hodně citlivá na náladu ve společnosti, na důvěru klíčových subjektů v ekonomiku. A pokud si řekneme, když budeme bojovat, porosteme, dáme to. Nicméně nikdo z nás neví, a to je to největší riziko celé naší prognózy, jak dlouho bude uzavřený Hormuz. Nikdo z nás to není schopen prognózovat. Víme, že nějakou dobu máme do konce června, tedy do konce druhého čtvrtletí. Jakmile se Hormuz a jeho uzavření bude prodlužovat, bude to znamenat riziko i pro tuto prognózu, i pro ten růst okolo 2 procent. A mohlo by se stát, a to je ten alternativní, méně příznivý scénář, který jsme také sbírali mezi panelisty, který říká, že v takovém případě by růst české ekonomiky zpomalil pod 2 procenta o hranici zhruba 1,6 procenta. Takže Hormuz je opravdu kritický. A ještě navíc, pokud by uzavření Hormuzu trvalo delší dobu, tak by z toho energetického šoku, který prožíváme teď, vidíme ceny pohonných hmot, už cítíme tlak na růst cen energií, ale zatím je to takhle izolovaný cenový šok. Ale pokud by Hormuz byl uzavřen delší dobu, bavili bychom se i o problémech s dalšími velmi klíčovými surovinami. Není to jenom hliník, který se dováží, automobilový průmysl v Evropě ho potřebuje. Hélium potřebuje čipový průmysl, hnojiva, potřebuje ho zemědělství. A to by znamenalo surovinový šok. Ten by měl větší dopad do ekonomiky, větší dopad do inflace. Pak by ekonomika rostla pomaleji. Jedna celá šest, prostě pod 2 procenty a inflace by se zvyšovala přes 3 procenta. A to je, řekněme, to riziko, to je ta stinná stránka, to je ten stín, který je stále vrhán Hormuzem na naši makroekonomickou prognózu. Další riziko spíše pro inflaci je možná příliš uvolněná rozpočtová politika, protože ta by mohla způsobit paradoxně vyšší objem peněz v ekonomice, vyšší útraty a vyšší inflaci. Spíš inflaci než růst, protože ta spotřeba spíše podporuje inflaci než růst. Takže to je také riziko. Riziko samozřejmě také, jak budou reagovat jiné centrální banky, protože kdyby třeba Evropská centrální banka rychle zvyšovala úrokové sazby, tak by nám mohla oslabovat česká koruna, což by sice pomáhalo českým exportérům kompenzovat trochu výpadek v exportu, ale zase zdražovalo by to dovozy. Další otázka je samozřejmě i také růstu mzdových nákladů, protože z jednoho úhlu pohledu pro domácnosti ta zpráva, že nám porostou reálné mzdy, je dobrá, ale z pohledu firem to znamená, že jim stále porostou mzdové náklady. A my už teď vidíme, že v té inflaci ve službách se opravdu projevuje nárůst mzdových nákladů, historický nárůst cen energií, nárůst nájmů. A pokud by vlastně reálné mzdy a náklady rostly rychleji, tak by to pro firmy byl problém a tam by možná nastalo to, že by nám ta míra nezaměstnanosti mohla začít růst přes těch 5 procent a už by nebyla neutrální a byla by ta, která by byla vyšší, takže by vlastně svým způsobem brzdila spotřebu domácností.
Poslední věc. Pokud věci nedopadnou dobře, to znamená všechno to, ta rizika se naplní. Z té makroprognózy, kterou jsme dnes představili, vidíte tam nějaký pozitivní světlý bod, o který se i v takovémto případě budeme moct opřít?
Jde o stabilitu domácí ekonomiky, protože ty šoky přicházejí zvenku. Ta ekonomika našla ten zdroj růstu v sebe sama. To je to, co jsme vždycky záviděli Polsku, že Polsko vlastně v době různých ekonomických šoků udrželo si růst, no, protože se mohlo opřít o domácí poptávku. je vidět, že i ten model růstu české ekonomiky se začíná měnit, že jsme kdysi bývali opravdu tlačeni Německem. Takže Německo kýchlo, my jsme rovnou měli chřipku. A vlastně tady vidět, že se odpojujeme částečně od Německa. Ono to nepůjde úplně nikdy zcela, ale částečně se odpojujeme. Německá ekonomika má v letošním roce opět stagnovat, my přesto porosteme. Tady to je jenom důkaz toho, že tady ta ekonomika změnila ten model a daří se nám vlastně, ale opírá se to o spotřebu domácností. Je vidět, že máme i rezervy, protože míra úspor českých domácností je stále velmi vysoká, nadprůměrně vysoká. Takže kdyby domácnosti měly problém, tak mohou využívat rezervy. Jenom se obávám té paniky, protože panika většinou způsobuje, že domácnosti dál spoří, ale omezují běžné výdaje, a to by tu ekonomiku mohlo zaškrtit. Takže i v tom nejhorším scénáři máme tady domácí ekonomiku, spotřebu domácností a investice firem, které se na začátku letošního roku udržely vysoko, i loni a na konci roku začaly růst. Takže když nám firmy a domácnosti nezpanikaří, tak ta ekonomika se opře o domácí ekonomiku, a to je pro mě dobrá zpráva.
Dobrá zpráva nakonec od Heleny Horské, hlavní ekonomky Raiffeisenbank. Díky moc.
Já děkuji za pozvání a za krásné dotazy.
Děkujeme i vám. Pokud vás zajímá víc detailů anebo celá makroprognóza České bankovní asociace, najdete ji na našem webu a na našich sítích. Takže hezky se bavte.