Makroekonomická prognóza ČBA 1Q26 (1. díl): rozhovor s ekonomem Janem Vejmělkem

Česká ekonomika poroste letos podle očekávání prognostického panelu ČBA o 2,6 %, stejné tempo by si měla udržet i v příštím roce. Inflace by měla v roce 2026 zpomalit na 1,7 % v průměru a v roce 2027 znovu mírně zrychlit na 2,3 %. Jádrová inflace ale zůstává zvýšená a představuje klíčové proinflační riziko, zejména v oblasti cen služeb.
Makroekonomická prognóza ČBA je k přečtení zde. Zároveň se můžete podívat i na tiskovou konferenci na tomto odkazu

Druhý díl bude s ekonomem Pavlem Sobíškem. 

Přepis rozhovoru s ekonomem Janem Vejmělkem

Hezký den všem našim pravidelným divákům. Jak už je zvykem, před pár minutami jsme v České bankovní asociaci skončili vysílání, živé vysílání makroekonomické prognózy pro první čtvrtletí roku 2026. No, teď je čas, abychom se s panelisty, kteří představovali, podívali trošku na téma zevrubněji. Tím prvním bude Jan Vejmělek, hlavní ekonom Komerční banky. Hezký den.

Dobrý den.

Ono to vypadalo docela optimisticky. Úsměvy na tvářích, a i ta čísla vypadala docela dobře. Je to tak?

Já si myslím, že to tak je. Samozřejmě my se snažíme s úsměvem prezentovat i ta horší data, protože všichni víme a zejména my makroekonomové, že jaksi pozitivní očekávání hrají opravdu významnou roli. Nicméně tentokrát opravdu musím konstatovat, že je skvělé, že se nám situace makroekonomická stabilizovala a že opravdu po těch letech od covidu čili od roku 2020 přes počátek války na Ukrajině, následnou energetickou krizi, kdy každý rok ta čísla lítala opravdu nahoru dolů a ta nejistota byla obrovská, tak ta aktuální stabilita, nebo aktuální, ono ve finále se nám to stabilizuje už řekl bych více, více než rok. Takže to je opravdu ta, ta skvělá zpráva, protože v tomhle prostředí se nám makroekonomům, ale to je to nejmenší. Zejména jde o to, že firmám, bankám, které financují ekonomiku, ale i domácnostem, mnohem snadněji činí rozhodnutí do budoucnosti o tom, co, co si koupím, za co utratím, do čeho investuji.

Čím to je? Když se podívám na novinové titulky, tak stále ty globální hrozby: Čína, Rusko, Amerika, Ukrajina. Stále je vidím, vlastně nějak se neotupují. Zvykli jsme si, anebo jsme se v tom naučili chodit?

Obojí. Jo, to jste, to jste si hezky odpověděl. Ono to tak skutečně funguje. Já si vzpomínám na tu úplně první covidovou vlnu, což byl tuším někdy ten březen, duben 2020, kdy to bylo opravdu pár nakažených, ale to bylo, kdy ta ekonomika byla nejvíce zasažena, protože to byl šok. Nikdo jsme netušili, co se bude dít, jaké budou uzávěry, že jo, cosi. Pak přicházely další, mnohem větší pandemické vlny, mnohem více nakažených, ale ve finále ten ekonomický dopad už takový nebyl, protože už jsme, už jsme prostě věděli. A tahle situace, tahle situace je podobná. Ano, pořád hovoříme o těch nejistotách geopolitických. Jsou tady, ale jsou tady už, už několik let. Když se posunu před rokem Donald Trump vstoupil do oválné pracovny a všichni víme, co následovalo ty další tři měsíce nebo víc. Opravdu chaotické, ne zavádění, ale opravdu vyhrožování těmi cly a ve finále, řekněme, někdy od léta, od srpna, ta cla už se v podstatě stabilizovala. Byla skutečně zavedená a ve finále, i když už se skutečně platí, víme ano, je to nepříjemný, ale už se s tím nějak vypořádáme. Nejhorší, když nevíme, jo? Takže v tomhle situace opravdu jsme si možná jako zvykli, získali jsme i nějakou zkušenost a, a ve finále už se cítíme, řekl bych komfortněji.

Jak to, že ta prognóza je tak optimistická, když nám tím vlastně vzniká nová hrozba? To znamená do toho našeho klidu, do toho, že si myslíme, že v tom umíme chodit, nám najednou může z těch globálních hrozeb přijít nějaká totální pecka.

Tak to, to může, to může vždycky. Mohla předtím, může, může zase, zase přijít. Já si nemyslím, že to je něco zásadně jiného, než čemu jsme čelili třeba, třeba před rokem. Jo, ale co se ukázalo? My jsme i v té naší prognóze nezměnili v podstatě výhled na rok dvacet sedm, ale vylepšili jsme dvacet šestku i na základě lepšího loňského roku. Čili my se tam vlastně jakoby dostáváme, dostáváme rychleji a ukázalo se, že ta robustnost té ekonomiky globální, americké, evropské i české, jo, ve světle toho, toho, co se děje, tak je, tak je téměř jako neskutečná. Ono to není o tom, že ta cla by neměla negativní vliv, to jako skutečně měla, ale zase naopak ta rizika, ona nejsou vždycky jenom negativní. Ale, ale občas se objeví i něco, i něco pozitivního. Tady určitě na straně Spojených států je třeba zmínit ten obrovský boom všech věcí souvisejících s investicemi do umělé inteligence. To si myslím, že taky jako naopak pozitivně předčilo veškerá očekávání, která jsme ještě před, před rokem měli. No, takže to, to naopak působilo tím pozitivním směrem. Zároveň to samozřejmě nakoplo ty geopolitické změny i nějaké další investice v obranném průmyslu. A ve finále já si myslím, že ono se nám to i trošku kombinuje. Investice obranném průmyslu, umělá inteligence a trošičku se nám to i multiplikuje.

Celou tu makroekonomickou prognózu, vy se můžete na ni podívat na webu České bankovní asociace. Tam je záznam celého toho živého vysílání. Mě zajímá jeden detail z toho. Vy jste ve chvíli, kdy jste v té prognóze představoval čísla zaměstnanosti, potažmo nezaměstnanosti, tak jste používal uvozovky, tak jste říkal, v uvozovkách, nám to něco dělá. Proč?

Tak, protože my jsme v průběhu toho loňského roku, zejména mediálně, byli pod tlakem, jak se výrazně propouští, jak se dramaticky zhoršuje situace na trhu práce. Ano, to je pravda. Ona míra nezaměstnanosti se nám opravdu znatelně zvedla, zejména ta registrovaná, to znamená z úřadů práce. To, to jako bezpochyby. Ale dodejme k tomu z extrémně nízkých úrovní, kdy opravdu celá ekonomika si stěžovala na to, že nejsou lidi, jo. Takže, takže jsme se někam, někam vrátili. Ale vy jste možná trošku nechtěně zaměnil zaměstnanost, nezaměstnanost. Protože my, když se podíváme na zaměstnanost, tak ta neklesla, čili ona nám vzrostla nezaměstnanost. Možná že se nám na, na trh práce do té pracovní síly vrací i nějaká, nějací noví, noví lidé, kteří zatím ještě tu práci nenašli, ale už třeba cítí, že by, že by tam mohla být. A nezaměstnanost vzrostla ale na tom trhu práce pod tou pokličkou, řekl bych, že ten ruch byl mnohem, mnohem čilejší a že spousta těch nezaměstnaných velmi rychle našla práci v jiném sektoru ekonomiky, v jiném odvětví. A když to jako opravdu hodně zjednoduším, tak bylo vidět, že se ta zaměstnanost přesouvá z průmyslu, což je odvětví, kterému se relativně dlouho nedařilo a logicky tam docházelo k propouštění. Zvyšujeme efektivitu, produktivitu směrem do služeb, no. Do, do obchodu a trošku i do veřejné sféry.