Přepis rozhovoru s ekonomem Janem Burešem
Hezký den všem našim pravidelným divákům. V první části rozhovoru po živém vysílání Makroekonomické prognózy České bankovní asociace jsme skončili velmi pozitivně. Máme tady Jana Bureše, hlavního ekonoma ČSOB. Hezký den.
Pěkný den.
My jsme skončili pozitivně s Michalem Skořepou z České spořitelny. On byl vlastně velmi pozitivní v tom závěru. Já, když jsem mu říkal: „Uvidíme, co nám řekne Jan Bureš,“ tak trošku znejistěl. Jak pozitivní, co se týče té makro prognózy a budoucnosti, jste vy?
Já jsem také pozitivní. Já Michala úplně nepřebiji nějakým revolučním jiným názorem. Já si myslím, že na to, co se děje ve světě, tak si česká ekonomika vede dobře. A i na to, jakou má strukturu. To je třeba vzít v potaz, protože my jsme průmyslová, energeticky náročná, exportně orientovaná ekonomika. V tuto chvíli se potýkáme i, se dá říct, s relativně pořád slabou zahraniční poptávkou, a přesto vlastně domácí poptávka je velmi solidní. Není znejistěná. Není to jenom o tom, že by utrácely nějak nadmíru domácnosti, ale je to i o tom v tomto roce, že se relativně dost investuje. To znamená, firmy u nás vidí stále příležitosti. Můžeme se možná bavit o struktuře investic, že by mohla být lepší a podobně. Samozřejmě na všem můžete najít ještě něco špatného. Na druhou stranu celkově si myslím na to opravdu, jaké je to vnější prostředí, takže přes ty revize negativní, které jsme představili, tak je to výkon dobrý.
Vy jste představili revize, to bylo také velké téma s Michalem Skořepou, protože vy jste opravili to, co jste řekli v létě v naší srpnové makroprognóze. A co tedy, o co se opíráte, že to nebudete opravovat v další makroprognóze, to, co jste řekli dnes?
To se samozřejmě může stát. Opravovali všichni v průběhu tohoto roku.
To já neviním Vás.
Někdo, ne, ano, to je, ani se nechci vyviňovat, ale celkově spíš na tom trhu opravdu panovala optimističtější atmosféra na začátku roku. Ale ono to je do značné míry opravdu tím, že se měnilo to vnější prostředí. Není to tolik o té české ekonomice. Řekl bych, že tam jsme se tolik nemýlili, co se týká těch domácích fundamentů. Kde se situace změnila opravdu, tak je to vnější prostředí. Máme vyšší ceny energií, než se kterými jsme počítali ještě na začátku roku a máme vyšší inflační tlaky směrem k roku 2027. Něco, co bude z principu ukrajovat z reálných příjmů domácností a nějakým způsobem se to do té ekonomiky propíše. Takže jistotu určitě nemáme. I to vnější prostředí se opět může změnit. Na druhou stranu vidíme v té české ekonomice, a trochu jsme se toho dotkli během té tiskové konference, že je tady značná část ekonomiky, která je relativně odolná. Na straně domácností opravdu, když to porovnáte například s Německem, tak české domácnosti nemají strach z toho, že si nenajdou práci. Ten trh práce je relativně pořád napjatý z pohledu domácností. Když o práci přijdete, relativně rychle v průměru, neplatí to o každém, samozřejmě, ji jste schopni najít, a to je něco, co dodává lidem určitou dávku optimismu. A jsou schopni potom i na ty vnější šoky nahlížet způsobem, který je jiný než například u našich sousedů v Německu, kde vidíme, že skutečně ten problém je třeba hlubší, strukturální a kde lidé jsou znejistěni opravdu, řekl bych, fundamentálně. A není to pouze nějaká krátkodobější epizoda.
Vy jste během toho živého vysílání makroprognózy měl zajímavou myšlenku o tom, že částečně ta čísla mohou tvořit trhy, které jsou, jestli jste použil slovo hysterické nebo že, řekněme to zaobleněji, že se trošku moc bojí, než je, nebo víc bojí, než je nutné. Jak se dělí ten ekonomický panel České bankovní asociace na ty, kteří jsou opatrnější a moc se bojí, a na ty optimističtější? Jak moc jste v souladu?
Co se týká výhledu ekonomiky, tak jsme relativně v souladu. To, co jsme trošku s Michalem Skořepou naznačovali, se netýkalo tolik růstu reálné ekonomiky, ale spíše očekávání ohledně vývoje úrokových sazeb. A tam skutečně ty názory se výrazněji liší, protože se výrazněji liší očekávání ohledně toho, jak se v globálu, v globální ekonomice bude vyvíjet vlastně trh úspor a investic, kde v tudle chvíli skutečně máme velkou řadu nejistot. Na jedné straně zde máme vlastně poměrně výraznou vlnu investic do umělé inteligence, něco, co odčerpává z toho poolu, z toho koláče těch úspor. Nevíme, jak dlouho tato vlna bude trvat, jak bude intenzivní. Vedle toho máme zadlužující se vlády, které se snaží konsolidovat, ale zatím jim to moc nejde, když se minimálně díváme na vyspělý svět reprezentovaný zeměmi OECD. To je další velká nejistota. Je tady celá řada věcí, které vlastně znejišťují investory v tom, kde se dlouhodobě ustálí ta rovnovážná úroková míra, ať už reálná, nebo ta nominální, která nějakým způsobem má balancovat mezi sebou úspory a investice a současně také odráží dlouhodobá inflační očekávání. No a to, co jsme se snažili říct, je, že na trzích, nevím, jestli to je hysterie, já si myslím, že to spíš není hysterie, že to je normální opatrnost. Na trzích lidé radši, když půjčují peníze na delší dobu, velcí institucionální investoři, například pojišťovny, penzijní fondy a podobně, tak si tam radši řeknou o prémii navíc. A nemusí to znamenat nutně, že by očekávali, že ty sazby budou takto vysoko, ale pro jistotu si tam dají určitou rizikovou přirážku navíc, která pak se promítá do toho, že, ty delší peníze jsou skutečně výrazně dražší v tuto chvíli než to, jaká je základní úroková sazba například u České národní banky.
Jak moc při té prognóze počítáte s tím, že se v roce 2027, 2028, to jsou ta čísla, o kterých jsme hovořili, bude moct česká ekonomika opřít o spotřebu domácností, o to tradiční?
Myslím si, že pořád ano. Nečekáme vlastně v tom panelu nárůst nezaměstnanosti nijak zásadní, i když se trošku ta prognóza posunula i u míry nezaměstnanosti směrem vzhůru k trošku horším úrovním, tak pořád jsou to míry, které jsou relativně hodně nízké. A předpokládám, že ten optimismus českým domácnostem vydrží i proto, že ta inflace, kterou tam očekáváme, je sice vyšší, ale má daleko k těm extrémům, které jsme zažili v roce 2022, v roce 2023. Tak daleko vlastně nikdo v tom panelu nečeká, že bychom měli jít. A proto si myslím, že ta setrvačnost toho optimismu tam převáží. Ty reálné mzdy porostou určitě viditelně pomaleji než v tomto roce, ale porostou. A myslím si, že to je základní důvod pro to, proč věřit českým domácnostem. Ještě je tam další věc navíc, kterou jsme zmiňovali, vysoká míra úspor. České domácnosti vstupují do toho období, možná trošku náročnějšího, vyšší inflace s relativně vysokou mírou úspor. Je to zase oproti některým zemím v regionu, například Polsko, viditelná výhoda, když vstupujete do těch trochu složitějších časů s nějakým rezervním polštářem.
Pokud by se nezadařilo a skutečně jsme se o tohle nemohli opřít, dejme tomu, že špatně odhadneme třeba tu míru úspor. O co se opřeme potom jako ekonomika, abychom skutečně ta čísla, která jste prognózovali, byla taková?
Míra úspor, myslím si, že tam je to relativně jisté. Kde je velká nejistota, je míra inflace, protože míra inflace skutečně nás může překvapit i vyššími úrovněmi. A v takovou chvíli, kdybychom viděli reálnou stagnaci mezd, tak skutečně ten spotřebitelský optimismus může být slabší a můžeme vidět viditelnější sešlápnutí brzdového pedálu i u domácností. Trochu riziko tam je u té vyšší inflace, zejména dopad na nižší příjmové skupiny, protože nižší příjmové skupiny nemají tak vysoký polštář úspor a viditelnější zejména energetická a potravinová inflace na ně může dopadnout výrazněji. A tam bychom pak mohli vidět jako výraznější sešlápnutí brzdového pedálu. Tak to je to hlavní riziko.
Jak by ekonom vyjádřil přesněji slovo trochu?
Trochu znamená...
Říkáte, že je tam trochu větší riziko.
Zase, bavíme se o cenách energií, které primárně nám dělají tu nejistotu, a proto se bavíme o rizicích spojených s inflačním výhledem. Tak pokud se bavíme o cenách plynu zcela konkrétně, které by nebyly okolo osmdesáti, devadesáti eur za megawatthodinu, ale pohybovaly se někde okolo sto, sto padesáti eur za megawatthodinu, tak já si myslím, že ta inflace, a to není názor panelu, ale čistě můj osobní, by se spíš v průměru pohybovala lehce nad 4 %. A pak si myslím, že by vlastně ten růst české ekonomiky byl viditelně slabší v příštím roce, spíše někde okolo 1,5 % než nad 2 %. I tak si nemyslím, že by mělo dojít na nějaký recesní vývoj, spíše by to byl výraznější útlum ve spotřebitelském optimismu a výraznější dopad do útrat domácností.
Na závěr tedy i soukromý názor hlavního ekonoma ČSOB Jana Bureše. Díky moc i za něj. Díky moc za představení makroekonomické prognózy u nás.
Děkuji za pozvání.
No a vám děkuji, že jste se dívali. Pokud vás tato témata zaujala, u nás na webu, u nás na YouTube rozhodně najdete víc.