Horší dubnový sentiment nepřináší okamžitou úlevu pro ČNB
Ekonomický komentář Jaromíra Šindela, hlavního ekonoma ČBA
Duben přinesl zhoršení ekonomického sentimentu napříč sektory s výjimkou stavebnictví. Oboje je pochopitelné s ohledem na Trumpova cla, která mohou výrazně snížit ekonomický růst s disinflačními dopady, a s ohledem na situaci na českém trhu nemovitostí a plánované předvolební investice. Slabost v sentimentu se odráží do horších očekávání zaměstnanosti, což by mělo vést k dalšímu zvýšení podílu registrované nezaměstnanosti (4,2 % po s.o. v březnu vs. stále nižší obecná míra nezaměstnanosti).
Ovšem dubnový průzkum sentimentu nepřináší pouze negativní obrázek, který by vedl k okamžitému zvolnění inflačních tlaků a vytvořil by výraznější prostor pro rychlé snížení úrokové sazby ČNB. A to kvůli 6 faktorům, které diskutuji níže. Mezi ně především řadím vyšší využití výrobních kapacit, stále spíše proinflační limity, rovněž apetit spotřebitelů na trajektorii oživení a cenová očekávání nad dynamikou inflačního cíle ČNB.
Navzdory slabšímu dubnovému sentimentu mi jeho detaily akcentují fakt sílícího momentu jádrové inflace, který se nachází nad tolerančním pásmem inflačního cíle ČNB. Pokud na počátku května nepřijde studená datová sprcha a dojde-li k dalšímu rozvolnění Trumpových cel vůči Číně, pak bych na květnovém zasedání očekával ponechání úrokové sazby ČNB na 3,75 %.
Dubnové zhoršení ekonomického sentimentu ve spojení s horšími očekáváními zaměstnanosti
Ovšem následující faktory blokují brzkou disinflační úlevu:
Faktor 1: horší poptávka v průmyslu, ale ostatní bariéry nabírají na síle při zvýšeném využití výrobních kapacit
Navzdory horšímu hodnocení poptávky v průmyslu došlo k překvapivé mírné korekci v hodnocení nedostatečné poptávky jako hlavní bariéry průmyslového růstu. Navíc pozorujeme zvýšené využití výrobních kapacit (viz graf vlevo níže). Stejným směrem jde i hodnocení velikosti výrobních kapacit (viz graf vpravo níže). Toto nečtu jako disinflační signál.
Faktor 2: Ostatní překážky růstu v ekonomice zůstávají spíše proinflační
Navíc překážka nedostatečné poptávky polevila i ve službách a stavebnictví. Ačkoliv problém s nedostatkem zaměstnanců polevil v průmyslu, a i ve službách (kde ovšem zůstává nad dlouhodobým průměrem), tak to neplatí pro stavebnictví. Tento vývoj se mi jeví v souladu s očekáváním zaměstnanosti v těchto sektorech. Navíc jak v průmyslu, tak ve stavebnictví zůstává nedostatek materiálu/vybavení nad dlouhodobým průměrem.
Faktor 3: horší poptávka v průmyslu vs. solidní očekávání exportu
Sentiment v průmyslu se zhoršil kvůli pochopitelnému propadu očekáváného růstu, ale očekávání vývozu zůstaly vysoké. Pokud k českému sentimentu přidáme i ostatní sentimentální indikátory včetně zahraničních (PMI, Německo, eurozóna), pak není patrný silnější signál pro změnu nedávného „netrendu“ vývoje průmyslové produkce (viz graf níže vpravo).
Faktor 4: měsíční data stále signalizují silný růst HDP pro první čtvrtletí
Nižší ekonomický sentiment je stále konsistentní s tempem růstu, který není v rozporu s konsensem očekávaného ekonomického růstu před zavedením Trumpových cel. Navíc dostupná ekonomická data za únor naznačují spíše silnější růst HDP v prvním čtvrtletí letošního roku. K tomu můžeme přičíst stále solidní růst mezd v průmyslu na počátku roku (viz analýza zde).
Faktor 5: apetit spotřebitelů po nákupech zůstává na trajektorii oživení
Faktor 6: mírnější cenová očekávání, ale stále nad dynamikou inflačního cíle ČNB
Cenová očekávání v dubnu mírně poklesla, ale stále ne k inflačnímu cíli. Ačkoliv cenová očekávání ve stavebnictví korigovala svůj březnový nárůst, tak je společně s cenovými očekáváními ve službách nenacházíme blíže inflačnímu cíli. Obě jim blízké segmenty jádrové inflace byly v posledních měsících na zrychlující trajektorii (blíže viz komentář k inflaci).
